Vymezení: Středem sluneční soustavy je Slunce. Při pokusu o prostorové vymezení konce sluneční soustavy se můžeme dostat do problémů, protože hustota hmoty ani záření není rovnoměrná a ohraničená. Existuje několik možností:
- 190 AU — oběžná dráha Neptuna,
- 50 000 AU — nejvzdálenější místa drah dlouhoperiodických komet,
- 150 000 AU — předpokládaný dosah gravitačního působení Slunce.
Stáří sluneční soustavy je přibližně 4,6 miliardy let (odhad podle stáří Slunce a vývoje hvězd).
Geologické stáří Země je asi 4,55 miliardy let (podle zastoupení radioaktivních izotopů v zemské kůře).
Objekty ve sluneční soustavě:
- Slunce 1 ks
- Planety 8 ks
- Měsíce planet 60+
- Planetky 5 531 objevených a pojmenovaných, odhadem 150 000 — 300 000 pozorovatelných
- Meteoroidy –tělíska menší než planetky, počet nelze rozumně odhadnout
- Molekuly, ionty, atomy a částice slunečního větru (hlavně protony a elektrony ze Slunce, jádra prvků)
- Částice z mezihvězdného prostoru (tzv. kosmické záření, miony, jádra prvků až do protonového čísla 30)
- Fotony (částice elektromagnetického záření a tedy i světla) ze Slunce, tepelné emise planet, radiová emise Jupitera, z hvězd v různém stádiu vývoje, reliktní záření na teplotě 2,74 K.
- Neutrina všech tří odrůd a jejich antičástice z nitra Slunce a dalších hvězd
- Elektrické, magnetické a gravitační pole (bereme úplně všecko, tedy nejen látku, ale i pole )
Rozložení hmotnosti: Sluneční soustava = Slunce + Jupiter + nějaké smetí kolem. Slunce se svou hmotností \(M_{\odot} = 2 \cdot 10^{30}\;{\rm kg}\) tvoří 99,7 % celé předpokládané hmotnosti sluneční soustavy.
Hmotnost planet je asi 478 \(M_Z = (1/743{,}2) M_{\odot}\), hmotnost měsíců asi 0,12 \(M_Z\).
Slunce pomalu rotuje v témž smyslu jako obíhají planety. Při pohledu od severního pólu zemské osy planety obíhají proti směru hodinových ručiček (mimochodem, ve vesmíru neexistuje žádný „význačný směr“, proto když řekneme, že planety obíhají tak nebo tak, musíme taky říct vzhledem k čemu).